Zatopení ve výhni.

Roztápění výhně.

Ohřev polotovaru na svářecí teplotu - jasně žlutou barvu (cca 1300°C). Výheň vydává ohromné množství tepla.

Rychlé přenesení žhavého polotovaru na kovadlinu a ...

... okamžité sváření doprovázené množstvím jisker z rozstříknutého kovu a tavidla.

Kutí "železa dokud je žhavé" respektive sváření a kutí oceli.

Kování do tvaru.

Opětovný ohřev další části polotovaru na svářecí teplotu a ...

... další sváření ...

... a kutí polotovaru.

Vykovaný polotovar musí být širší a tlustší než zamýšlená čepel z důvodu velkého množství okují a nutnosti dalšího zpracování. Polotovar byl místně prokován, aby ocel získala výraznější strukturu a tím i kresbu. Takto polotovar nože vypadá po vychladnutí... Zatím žádná nádhera, že?

Tento polotovar byl jen 2x svářen!
Nebyl překládán ani kroucen (každým přeložením se počet vrstev zdvojnásobuje a vrstvy jsou jemnější. Kroucením - torzírováním se vrstvy výrazně "propletou" - výsledkem je tzv. torzní damašek)

Broušení na brusce "pod vodou" (chlazení broušené čepele). Vytvarování, provedení výbrusu s přídavkem na další opracování.

Kalením (zahřátí na teplotu cca 800°C - dle ocele, výdrž na teplotě cca 15 minut, ochlazení v tomto případě do oleje) získává nůž tvrdost, pevnost a houževnatost a popouštěním (zahřátí na teplotu cca 280°C a ochlazení) se odstraní vnitřní pnutí a riziko prasklin.

Broušení povrchu opět "pod vodou" k odstranění okují po kalení.

Pulírování (postupné jemné broušení a leštění) na filcových kotoučích s nalepeným brusivem čtyřech hrubostí za použití past (3 druhy) ukončené leštěním na "ostrém" filcovém kotouči.

Ukázky dokončovací rytecké práce (jiné čepele).